úterý 1. srpna 2017

Pořád se něco děje!

Věrný čtenář našich zpráv by mohl nabýt dojmu, že se nic neděje a nic nepodnikáme! To by se ale krutě zmýlil! Pořád je něco. Jenže naše aktivity se teď hodně kryjí s těmi rodinnými a tak pro většinu příspěvků dostává přednost rodinný archiv. Proto ctěnému čtenářstvu doporučuji navštíviti zejména tyto odkazy:


Zdravíme vás od vody!




sobota 15. července 2017

Magická Magie

Známé dílo Josefa Váchala, jeho "Dokonalou magii" (její úplný název najdete na konci textu), coby oddaný Váchalolog pochopitelně vlastním již dlouhá léta. Reprint vydal Trigon v roce 1997 a musel jsem ji tenkrát mít hned. Jenže s Trigonem se to má tak, že mi jejich vydání Váchalových knih "moc nevoní". Je mi to líto, ale jsou prostě bídná. Vazba ošklivá, tisk zoufalý. A tak jsem tuhle knihu přidal k ostatním a ani ji pořádně neprolistoval. Prostě mě to nijak nelákalo.


Váchalova Magie s moí převazbou

Pak přešlo těch dvacet let a já si tu pozvolna chystám k vydání tu úplně nejdůležitější Váchalovu knihu (ale o tom jindy a jinde). A protože jsem se dostal do poslední fáze, k vazbě, rozhodl jsem se, že si plánované provedení na něčem vyzkouším. 

Vzal jsem to důkladně. Abych zbytečně nemrhal materiálem (pekelně drahá hovězina), nejprve jsem absolvoval dva báječné kurzy knižní vazby na UMPRUM. Přednášeli nám tam Jan Hybner a Vlaďka Šturmová a snad jsem se tam konečně naučil základům knihařiny. Alespoň mám ten pocit.

Mezitím jsem si obstaral ještě jeden výtisk Magie a rozebral ho na atomy. Jednoho krásného jarního dne jsem rozešil vazbu, listy vyndal, očistil od lepidla a namočil. Pak jsem je nechal na trávníku usušit. Vzhledem k špatnému tisku (barva je spíš šedá, než černá), jsem upustil od moření čajem, či kávou. Bál jsem se, že by se text i obrazy úplně ztratily. Nicméně listy se krásně zkroutily a vypadaly nádherně. 

Pak do hry vstoupil Franta - něco ho zaujalo a knihou se proběhl. Takže tenhle konkrétní výtisk se kromě netradiční vazby dá rozeznat od ostatních velmi lehce. Na straně 85 je patrný obtisk Františkovy boty. Bohužel po zalisování se listy zase narovnaly, takže ty dětské ťápoty jsou jediným, co jsme v téhle fázi do knihy otiskli.

Po návratu z letní části knihařského kurzu jsem speciální opravnou páskou zalepil složky ve hřebetě tam, kde jsem je při rozebírání natrhl, či roztrhl. Pak jsem slepil skládanou předsádku s fialovým pruhem plátna uprostřed a dal se do šití. Šil jsem na kožené pásky (tedy "na tkalouny") a díky kurzu mi to šlo jako po másle. Největší radostí bylo vyšívání kapitálku. Je jasné, že se má nejprve šít ten spodní, který není moc vidět a jako z udělání jsem si knihu vzal obráceně. Takže jsem začal nahoře, kde se mi to tolik nepovedlo, ale to nevadí. Hlavně je vidět, že jde o ruční práci. 

Nakonec přišly na řadu desky. Jak pečlivý čtenář ví, jsou z hověziny, zhruba 1,5 mm tlusté. Kůži jsem nejprve přiřízl, zakulatil hrany, nabarvil a pak zapracoval hrany. Spousta práce a popravdě, tady jsem se pohyboval na rozhraní dvou řemesel - knihařiny a sedlařiny. Vida, jak se mi víkend, strávený před třemi lety u sedláře v dílně, vyplatil.

Zavěšení do desek už byla hračka. Jen si musím pro příště zapamatovat, že kůži je lepší lepit škrobem a ne disperzí. Nakonec všechno do lisu a raději na víkend odjet na chatu, aby mě to nenutilo do lisu pořád nahlížet. 

Nepovedlo se všechno na sto procent, ale povedlo se to tak, že mám radost a jsem spokojen, že kniha vypadá tak, jak jsem si zhruba představoval. Takže je to jasné - už vím, jak svážu těch šest výtisků jiné Váchálie, na které mi tu sedá prach! A Magii si snad už i přečtu. Vzít ji do ruky je teď absolutně něco jiného. Voní kůží, krásně se drží a má něco do sebe. 

Úplně nakonec ještě slibovaný celý název Magie. Po jeho přelouskání všem neznalým jistě dojde, že přečtení celé knihy nebude o nic jednodušší, než její převazba: 

Josefa Váchala dokonalá magie budoucnosti, utvořená imaginacemi krásna a lásky jakož i přetržením tradice starých magií a věr; hlavně proti představě katolického boha a všem imaginacím duchu svobodnému a čistému protivným namířená a bojující, co holubice z Archy uprostřed nečistého  myšlení lidstva autorem vypuštěná v naději, že brzy krkavec, ba celé hejno jich následovati budou, by nalezli zemi novou a očištěnou, k doplnění Apokalypsy a Gnose, na konec pozměněné vítězstvím Antikrista, nehodným prorokem téhož byla psána v létech 1921 až 1922 a jím také vysázena, vytištěna a vydána co rukopis v 18 exemplářích.


***


Takhle knihu vypravil Trigon


Rozebíráme knižní blok.


Ajajaj, Franta zrovna doslova proběhl textem.


Vázal jsem na tkalouny (ovšem kožené)


Skládaná předsádka


Šitý kapitálek, jak mě ho naučili na UMPRUM



Titul


Rozevřená kniha


Ještě jednou celá kniha


neděle 4. června 2017

Špinavé Mlýny

První jarní víkend = seakajakářské sympozium. Tahle rovnice platí už dlouhé roky. Letos bylo svoláno na nádrž Nové Mlýny, která - jak se na místě samém ukázalo - je pojmenována špatně. Měly by to být Špinavé Mlýny. 

Některým z nás pojmy čistota a kvalita vody nic neříkají.
Hlavně, že je teplá!


Voda je ve stavu vskutku otřesném, ale my naštěstí vodu nepijem, že?! Děti si leklé ryby volně se pohupující ve špinavé břečce u břehu taky užily. A protože naše seakajakářská aktivita je našem případě poslední dobou orientována více na děti, než na výkony, s povděkem jsme přijali možnost vytáhnout smrady na neskutečně dlouhou štreku přes nádrž a zpět. 

Po cestě jsme navštívili jedno z posledních torz stromů, Markýz změřil svým skvělým sonarem hloubku u kmene (jsou to tři metry) a na druhém břehu se někteří odvážlivci vykoupali. Odpolední vedro jsme jakžtakž přežili na terase restaurace U Langerů, kde se usadila skupina The Forrest Gumps a sledovala měnící se návštěvníky restaurace, kterým nezbylo, než si přisedávat k našemu stolu č. 22 a později 23 - jediné dva ve stínu.

Tak jsme se postupně dozvěděli, že je sobota, což mile překvapilo motorkářku, pracující na směny. A pak se přihlásili na charitativní běh v Ostravě, který Stanďoch poběží v brnění. Na akci si ani nebudeme zajišťovat pokoje, protože po běhu plynule přejdeme do tahu Stodolní ulicí. Celé odpoledne příjemně prosvěcovala loterie v podání obsluhy, která popírala jak objednávky, tak věkovité zásady logiky. Kupříkladu Hugo dostával svoje piva vždy jako poslední, bez ohledu na to, kdy objednával a nevěřili byste, k čemu všemu se dá obdržet/nedostat tatarka.

Večerní degustace vín jsem se nezúčastnil, nemohu tedy podat zprávu, ale zato jsem s kamarády poseděl v překrásném podvečeru a v příjemném hovoru nám plynul čas. Nové plány, kam kdo pojede, vzpomínky na akce minulé a už tu byla půlnoc. 

Nedělní ráno nám zkomplikovala Lukášova prudká reakce na komáří bodnutí, takže zabalit a domů. Předtím ovšem tombola. Opět jsme brali skoro všechno, holt štěstí se na nás lepí. Lukáš má ze zeleného nepromokavého vaku velkou radost.

A tak už se zase těšímě, kam se za rok díky neúnavnému organizátorovi Stanďochovi podíváme! 

Páteční večer - začínáme!

Stavba stanu Husky, hlavolam těžší než ježek v kleci.

Sobotní prosluněné ráno s rohlíkem a paštikou.

Jakej Road Trip Fando? Lake Trip!

Noc byla dlouhá, člověk potřebuje nějaký čas na to, aby se dal dohromady.

Krmení dravé zvěře!

Lukáš vyplouvá

Štreka to byla dlouhá.

U stromu.

Na druhém břehu vypukla...

...náramná a osvěžující...

...koupačka!


Druhý a poslední večer.

neděle 28. května 2017

Dva brouci

Žli byli dva brouci a ti brouci se jmenovali Lukáš a František. Takovou pohádku budu muset asi vymyslet. Lukáš v rekonvalescenci, na Frantu leze nějaká chřipka, či co a tak se pohybujeme jen kolem domu a pokud možno ve stínu. 

Čili dílna je jediné místo, kde se může něco dít. Po obědě Lukáš prohlásil, že nutně potřebuje, abychom vyrobili dřevěné brouky. Tak jdem na to.

Nejdřív jsem si našel krásný kousek překližky, ale kdepak - můj mistr rozhodl jinak. Vrazil mi do ruky kus starého, ale pečlivě vybraného klacku a prohlásil: "S tohodle to udělej, táto!" Co nadělám?

Během výroby jsem se řízl jen jednou a nakonec se oba povedli. Zbývá vymyslet tu pohádku.


Takhle vypadají.


Vpravo Lukáš, nalevo Franta.


A ještě jednou.

středa 24. května 2017

Vesmír, slunce & moře

Jasně! Tahle výprava byla náramná! Měli jsme navzdory předpovědím a hlavně navzdory očekáváním překrásné dny, plné slunce, opalování a azurového moře. Jenže!


Chybí už jenom Market a Šampus


Jenže, ačkoli by běžný smrtelník mohl tvrdit, že bylo tak krásně, že na tyhle májové dny nikdy nezapomeneme. Já o tom vím své. 

Jeli jsme ve složení vůz B: Zdenda, Pavla a Brčko, vůz 2: Šampus a Markétka a ve voze A Radim s Barčou, Pavlou a se mnou. Využili jsme prodloužený prvomájový víkend (čtvrteční noc až pondělí, alespoň takový byl plán) a namířeno jsme měli na Lošinj.

Až budeme jednou vzpomínat, jak to bylo v květnu roku 2017 v Chorvatsku, nikdo si nevzpomene na to, jak Market Šampovi ukazovala svoje mikroklíště, že jsme spali pod palmami a na písečných plážích (no dobře - na písečné pláži), že jsme se koupali, kafíčkovali na nábřeží v Illoviku, kde jsme si povídali s místními dámami v italštině. Nic z toho. Nejspíš asi pozapomeneme i na protivítr a vlny, které nám zpomalily dojezd do zátoky Krivica. 

Ale na co zaručeně nikdy nezapomeneme? Na cestu. Protože tahle výprava znamenala z dopravně-automobilového pohledu skutečnou K*A*T*A*S*T*R*O*F*U. Je až neuvěřitelné, co všechno se může na tak krátké cestě přihodit. Posuďte sami.

Odjezd jsme z takticko-operačních důvodů, přesd hlasité protesty hradecké sekce (ve složení Radim a Barča) posunuli tak, abychom k trajektu na Cres nepřijeli zbytečně brzy. To vyšlo dokonale! Nejprve jsme si zajeli na Rožmberk, protože někteří rozumradové tvrdili, že železniční přejezd v Kaplici je uzavřen. Byl. Ale jen pro auta nad 12 t. Už od Štilce začínalo sněžit, za Krumlovem už to byla bílá clona, takže jsme si silničku lemující Vltavu a její zatáčky, užili ažaž.

Sněžení postupně zesilovalo a u Flachau zcela uzavřelo na dvě hodiny provoz na dálnici. Táboření na dálnici v rychlém pruhu tak pro nás bylo premiérovým zážitkem. Na druhou stranu, pěkně jsme si tam schrupli. Zejména Zdenda - toho málem neprobudilo ani troubení kolony aut, které chtěly pokračovat v cestě na jih.

Za Alpami by mohlo být lépe, mysleli jsme si. Naivně. Slovinsko projížídme v takové průtrži mračen, že i uvnitř aut pro jistotu nasazujeme potápěčské brýle. Odskočit si u cesty znamenalo, svléci se do plavek a pak se asi půl hodiny sušit. Takový to byl déšť.

Před trajektem na Cres, lehce povolil déšť, vystřídal ho ovšem silný vítr, něco mezi 25-60 m/s. V nárazech ještě mnohem víc. Dva psi, následováni svými páníčky, kteří se nestačili včas pustit vodítka, odletěli směrem ke Rjece.

Naštěstí poté, co se trajekt rozjel, se počasí začalo jakoby zázrakem vylepšovat. A když jsme projeli Cresem až do hospody U Lupiče v Osoru, mraky se začaly trhat. A když jsme tomu vydřiduchovi zaplatili neuvěřitelnou cenu za dva kousky kozího sejra, vykouklo slunce a už se do konce cesty neschovalo.


Co se dělo potom, to se nejsnáz dozvíte z fotek. Přesuňte se prosím na spodní část článku a prohlédněte si, jak jsme na Lošinju měli. Pak se prosím vraťte zase zpátky.



Našemu trápení neměl být konec!

Poslední den jsme to k autu měli asi jen 10 km a protože všichni chtěli být včas doma, skočili jsme do lodí nezvykle brzy a přesně ve 13:00 jsem přitahoval poslední popruh poslední lodě na střeše auta. Vše ostatní sbaleno, jen vyrazit. Jenže přesně v tu chvíli zámek auta udělal: "Cvak!". "Vůbec nic se neděje," s úsměvem hlásím ostatním a sahám na kliku od dveří, že to zase odemknu. Jenže - nic. A klíček? Ten si trůní uvnitř, u ruční brzdy.

Chvíli zkoumáme možnosti:
  1. varianta A: pořádnej šutrák a pak igelit a izolepa
  2. varianta B: volání na asistenční službu
Volíme B a neznámému chlapci, který na prvního máje dřepí kdesi v Praze u telefonu vysvětlujeme, co se stalo. Odpověď na to, že jsme si zamkli klíče uvnitř auta je křišťálově jasná: "To se nemělo stát!", prohlásí ten dobrák hrobovým hlasem. Tak alespoň že už to víme!

Pak asi tři hodiny čekáme na spásu. Tu přiváží bezvadnej týpek, který u nás zabrzdí, vyskočí ze svého žlutého auta a prohlásí: "Smerť fašismu, sloboda narodu, živjó Stalin - deme na to chlapi!" Předvádí neskutečný koncert, chvíli se hmoždí s otevíráním auta, chvíli kouká po holkách, mluví směsicí jazyků a když z přístavu vyjíždí dva motoráky jen tak prohodí: "Vidíš? Němci - mají motoráky." Stočí hlavu na střechu našeho auta a přidá: "Češi - ti mají kajaky!" A nakonec smutně jen pro sebe dodá: "A Chorvat je v práci a nemá nic."

Auto naštěstí otevřel poměrně rychle a tak už v sedm přejíždíme trajektem na pevninu. Drobná zácpa u Zábřehu (vracíme se jinudy), ale kolem té Kaplice projedeme bez problémů. Všechno běží jako po másle. Ale to by nesměla být tato výprava!

V půl čtvrté nad ránem si Radim bere klíčky od auta, které měl zaparkované celou dobu před naším domem. Odemkne, potíže se zámky máme totiž za sebou, otočí klíčkem v zapalování a - a nic. Baterka zcela vybitá. Skočím do auta a jedu na pumpu pro startovací kabely. První, které přivezu pánovi nějak nevoní a jedeme je vyměnit za silnější. Marně - nevyměníme vám je. Tak zase zpět a ještě pár marných pokusů.

Radim, pochopí, že tohle už ve čtyři ráno nepřepereme a jde si lehnout. Ráno jedu do práce a Radim svolává techniky Grónského klubu na pomoc. Společně auto trápí tak úspěšně, že vypne imobilizér a s autem už nehne ani na poslední chvíli zavolaná  asistenční služba. Následuje odtah do servisu, a Radim s Barčou půjčeným autem přijíždějí domu v pěkných 17:00. Bohužel o den později, než chtěli. 

Celá výprava tak nečekaně končí vlastně až týden poté, kdy začala. Ve čtvrtek ráno si s Radimem dáváme kafe na pumpě, když vyzvedává svů opravený vůz!

No ale, přese všechna protivenství to byla nádherná výprava a je nám jasné, že nám otrne brzy a začneme zase něco plánovat.




Pěkné ráno za Flachau - my se ale jedem koupat k moři!!

Kněžna Libuše věští? Kdepak! Vesmír, převlečený za rybáře, rozmlouvá s Vesmírem.
Za chvíli bude pěkně!

Tihle holobrádci nevěří a raději vše řeší alkoholem.

Ono to vážně nijak optimisticky nevypadá.

Jsou pohledy, které se neokoukají.
Tohle jsem tu fotil před x lety.
A je to pořád krásné.

Historická chvíle - vidíte, co je to tam vzadu, za zábradlím?

Slunce, jasně že slunce!

Vykouklo a už nezalezlo!

K radosti všech členů výpravy. 

Miláčku, to je krása, že?!

Tak určitě.

Členové vozu 2 slunce nesnášejí úplně...

... úplně dobře.

A jdeme na vodu!

Boží!

Máme před sebou pár kilometrů, podle přípravy by to mělo být...

...sotva čtyři-pět kilásků.

Nakonec jich...

bylo celkem 14,5.

Dojíždíme utahaní skorem potmě.

Ráno se probouzíme pod palmami.

Vyskočíme z pelechů a vyčistíme si zuby.

A protože někteří nezodpovědní členové výpravy remcají, že počasí jako nic moc,
za Lošinjem se spouští...

...mikrobouřka. To aby věděli, jak by taky mohlo být.

Vidíte to klíště? Já ne a kromě Market ho neviděl asi nikdo.

Meditace pod palmou.

Květy opuncie jsou prý vyhlášenou pochoutkou.
Zeptejte se lošinjského ochutnavače Zdendy. 

Po úspěchu nezralých fíků, na naší minulé výpravě do těchto vod,
zaznamenal další cenný bod.
Drobné ostny, nebo co to je, si pak tahal z ruky ještě týden.

A protože byl invalidní na ruce od opuncie, nechal si sloužit od kamarádů a kamarádek...

... které to náramně bavilo.

Bratři v triku aneb Kdo má co většího.


A začíná den plný pohody a lehára.

Kdo chce, si zajede do drobných vln...

...ve kterých každý vypadá jako ostřílený mořský vlk.

Ti skuteční mořští vlci s obavami hledí na vrstvu mračen nad Velebitem.
Takhle nějak by klidně mohla začít bora. 

Ale nezačala!

Naše rozchechtané obličeje jí zahnaly.

A zase koupání a ...


...pohoda!

Filozof

Styloví Pavla s Brčkem.

Ještě stylovější Barča s méně již stylovým Radimem.

Renegáti - Market a Šampus

Co tomu chybí? Nic!

Hromadná fotka. Asi někdo chybí.
Ale komu to vadí?

Barča

Kdo nepádluje grónským pádlem - to je blázen!

Los Metaxos

Z fakultativního zájezdu kolem ostrova Grujica.
V originálu Otočič Grujica.
Tak jsme ho otočili.
 

Návrat zkomplikovalo slunce zapadající v protisměru.

Ráno na písčité pláži.
Chorvatské to unikum.

Drobnosti

Šampus a Market nás toho rána bohužel museli opustit.
Nerozmysleli si to.

Zdenda pláče štěstím. Dokonalý den!

Jo, fakt vodjíždíme, ty pitomo.
Srdečné loučení v podání GK.

Sbohem přátelé!

Šťastnou cestu.

Rozpad skupiny se na zbytku...

...nijak nepodepsal.

Pojedeme dál.

Kam?

Co takhle kavárna na nábřeží v Illoviku?

Chvíli jsme hledali kešku.

A kousek za majákem...

...skutečně byla.

Ovšem restauraci jsme...

...hledat nemuseli. Na tu máme magnety.

Odpoledne přišel protivný severozápadní vichr.

Rval pádla z rukou...

...z hladiny trhal vodní tříšť...

...a mnozí skončili na skaliskách.

Naštěstí jsme do nejkrásnější zátoky na Jadranu - Krivice nakonec dopluli všichni.
A tak nám večer u svíčky mohl Brčko vyprávět o svých hrdinských činech až dlouho do noci.
 

Ráno jsme vypluli brzy...

...chtěli jsme totiž být brzo doma.
To jsme ale ještě nevěděli, co nás všechny všechno čeká.

Tohle místo mám rád.
Ty tři kopce v zákrytu, v levé části. To je magie!

Zde celá trasa.



A na závěr malá Radimova fotozpráva - cenné fotografie všech asistenčních služeb, které se podílely na našem návratu. Srdečně děkujeme do Škodovky i Forda!

Fakt borec!
Škoda, že jsme nikdo nechytili jeho jméno.

Takový kousek od domova a je tu další rána!
Ale i u Forda umí opravovat.