Pádlování po Kamýku - 2000!!!

Sobota 16. 4. 2011 byla nádherná - ačkoli to tak původně podle předpovědi počasí nevypadalo. Nakonec jsme tedy vyrazili pádlovat na Kamýk. Nikde (skoro nikde) žádná chata a hlavně žádnej blbej hausbót. Zdá se, že se vyráběly a prodávaly nejprve na Slapech a pak prostě došly, nebo co. Během poklidného odpoledne jsme si dali s Pavlou, Honzou a Helenkou nějakých 16 km, v jednom z nejkrásnějších míst na Vltavě.

Helenka si silně pochvalovala jízdu v Greenlandu. Ta loď jí evidentně svědčí - díky nízké palubě v ní není "utopená" a nemusí při pádlování zvedat lokty. Takže se netrápila a vypadá to, že ještě vezme seakayak na milost.

Šťastná to žena. Helenka v Greenlandu.

Pavla zcela bez obtíží jela na Lookshe, jen zjistila, že bude asi muset vyzkoušet grónské pádlo. Navíc jsme objevili, že má v hlavě zvláštní závit, který velmi ovlivňuje její pádlovací dovednost. Totiž, jakmile je někdo (byť jen o píď) před ní, stane se její pádlování naprosto neefektivním a pomalým. V ten moment jí ujedu, i když budu pádlovat jen norsaqem. Na stranu druhou, pokud vyjede jako první, nedohoní jí ani motoráky s výkonem do 50 HP. V tu chvíli proti ní nemá šanci vůbec nikdo.

No, takhle nějak tam je.

Honza pro nedostatek jiných lodí vyjel na plátěném kajaku a liboval si. Jedinou potíží je mu jeho medvědobijka, grónské pádlo vyrobené z vysoce ozdobného, ale hrozivě těžkého borového dřeva. Mám pocit, že dokonce odvrtal konce pádla a dovnitř nalil olovo. U hráze nádrže (tedy v polovině cesty), jsme si lodě a pádla prohodili. Já mu "vrátil" jeho Trienu a půjčil svůj norský zázrak, abych si v druhé části užíval jízdu v plátěné lodi a posiloval svoje zimou oslabené bicepsy tou těžkou věcí. Je to vážně zážitek (a to jde o rozdíl asi jen 0,5 kg).

Pro mně osobně to byl velmi významný výlet - u hráze Kamýka jsem přejel na svém osobním tachometru magickou hranici 2000 km na mořském kajaku. Do téhle statistiky nezapočítávám jízdu na tekoucí vodě (např. Vltava z Vyšáku do Krumlova), ale nádrže a vodu vltavskou pod Budějovicemi už zahrnuji. Tak jsem malinko oslavoval a nakonec jsme se také, ovlivněni příjemnými pocity z jízdy v ručně stavěných lodích rozhodli, že vbrzku uděláme "retro" jízdu.

Tohle je můj tisícídevítistýdevadesátýdevátý kilometr. Krásný, že?

Výlet byl zakončen tradičně odlovem keší (marně jsme hledali finálku z multiny, o které natvrdlý autor těchto řádků předpokládal, že je tradiční) a pak výtečnou večeří v restauraci na křižovatce u Letů.