sobota 5. listopadu 2011

Stavba překližkového kajaku - díl 5 - k podzimu patří dýně a každá pořádná dýně je oranžová

Po dlouhé (asi 6 měsíční) pauze jsme oprášili The Slutty Pumpkin. Takže po první sérii grónských pádel (cca. 10 ks) jsme uklidili na mrť dílnu, všechny kouty vysmýčili a popotáhli kozy s lodí doprostřed místnosti. Pak jsme se pořádně zamyslili a nakonec došli k závěru, že sami to dohromady nedáme a tak jsem již podruhé přivolal Vojtu Komárka, laminéra par excellance!

Tentokrát ovšem Vojta nepřijel naprázdno - měl sebou montérky a dali jsme se do laminování paluby. Nejdřív jsme asi hodinu řešili detaily týkající se toho, jak máme postupovat dál a pak jsme přešli k laminaci paluby. Akce  začala přípravou štětců (Honza jim dlátem ostříhal ofinu), pak jsme si nastříhali (novými Solingen nůžkami co stály přes litr) tkaninu (kterou jsme srolovali tak, aby šla roztáčet od středu lodě k přídi a zádi) a nakonec nastříhali i naší krásnou oranžovou odrhávačku (takovej lepší šusťák.)


Příprava štětce

Pak jsme díky speciální laminérské formuli umíchali naprosto přesně polovinu dávky epoxydu, tu Honza rozlil po lodi a už jsme s Vojtou mazali a mazali. Když byla paluba celá rovnoměrně pokrytá, položili jsme tkaninu. Tady začaly trošinku složitější postupy - šlo o to, tkaninu pěkně natáhnout, aby na ní nebyly varhánky a současně, aby nebyla moc natažená. Díky Vojtovu "klíííd" se to nakonec podařilo a opět přišel ke slovu Honza-míchač. Domíchal druhou polovinu dávky a štětcem jsme jí zase rozvrstvili po lodi.


Položená tkanina

Za normálních okolností bychom v tomto bodě končili. Ale vzhledem k tomu, že jsme měli po ruce odborníka, došlo na vyšší dívčí. Tedy alespoň z našeho pohledu. Vojta vytáhl z tobolky speciální "japonskou špachli Storch" a začal pryskyřici z tkaniny stírat. Takže vypadala asi tak nějak, jako na dalším obrázku.

Detail nasycené tkaniny

A úplně na závěr jsme to celé zakryli tou příšerně oranžovou strhávačkou. Vše ukončil koncert štětců, kdy Honza s Vojtou vtlačovali strhávačku na tkaninu. A po necelých dvou hodinách bylo hotovo. Následovalo ještě pár instrukcí ohledně toho, kdy přesně máme strhávačku strhnout, pak jsme ještě pověsili na zeď naši novou brusku Einhel a bylo. Ve Vojtově podání to vypadalo jako ta nejprostší věc na celém světě. Jsem zvědav, jak se nám povede, až budeme sami (doma.)


Pokládání strhávačky
Nalevo Vojta Komárek, napravo Honza




A na závěr ještě ukázka toho, co člověku pod vlivem chemikálií a pryskyřic přijde vtipné:

   Policajt zastaví řidiče: "Dobrý den pane, nesvítí Vám pravý heligón." 
   "Snad halogen, ne?"
   "Aaaa, tak pán je ješte i suterén?"
   "Myslíte suverén, ne?"
   "No tak pozor, příteli, používat cizí termity je občas rizoto, víte?"