Ukázkové video z dnešní hodiny TADY
S trochou nostalgie v duši konstatuji, že jsme dneska ukončili třetí bazénovací sezónu. Nostalgii ovšem přemůžu snadno, protože mám ze všech bazénářů, neboli béček velikou radost. Posuďte sami. Před těmi dvěma lety eskimovalo jen pár machrů, zatímco část ostatních teprve překonávala hrůzu z toho, když je člověk přidělaný šprajdou do lodě, visí hlavou dolů a nemůže se nadechnout. Ba co víc, někteří teprve hledali odvahu potopit celou hlavu.
 |
| Pod vodou je zapotřebí nepanikařit. |
A teď? Honza zvedá tak, že pádlo mu jenom překáží a Martin se už s pádlem ani neobtěžuje. Markétku napřesrok přihlásíme do Grónska na mistrovství světa. Markýz se sice dostaví jen občas, ale okoukne, kdo se s čím trápíme, zívne, udělá to a pak si jde zase fotit.
 |
| Nedělní GéKá pohodička. |
Markéta naprosto zdokonalila nakrysení tak, že dnes prohlásila: "Do lodě už jinak nalejzat nebudu!" Pro neznalé, nakrysení je náš termín pro "re-entry and roll". Provádí tak, že na hladině plave převrácená loď, kajakář se do ní nasouká a zvedne ji, jako by se ani nechumelilo. Při záchranách na moři je nakrysení považováno za velmi efektivní techniku, takže Markéta velmi dobře ví, proč ho nacvičuje a dobře dělá.
 |
| A ve vodě si hrajeme, netrénujeme! |
Brčko si na klidné hladině troufne na zvedání na obě strany (tedy mně osobně to doprava furt spíš nejde, než jde). Zdenda už postoupil k motýlkovi a dobu, kdy zvedne bez pádla, odhaduju tak na půl bazénovací sezóny. Petr, tedy nováček v našich řadách, všem vyrazil dech. Staré klubové legendy praví, že Markýz se učil eskimovat asi pět let. Pak jsme se přidali my s Honzou a trvalo nám to jednu sezónu, plnou dřiny, odříkání a chtělo by se říct i potu. Vzhledem k tomu, že jsme cvičili ve Vltavě, šlo spíš o omrzliny. No a do téhle geometrické řady postupného zkracování naskočil Petr. Zvedl, pokud se nepletu poprvé na druhé hodině.
 |
| Někdo cvičí i bez lodě. Brčko, to dítě, co za sebou táhneš, to dýchat nemusí? |
Evička má už taky loď pod kontrolou a co je prima - vodu už si vychutnává. A úplně největší úspěch? Podle mně jednoznačně Helenka, kterou sice zvedání stálo asi nejvíc úsilí, ale o to víc potěšilo, když se jí to povedlo. Prokázala tím starou pravdu, hlásanou již Komenským: "Žádnej eskimák z nebe nepadá a musí se to holt vysedět." Naše bláhové naděje, že stačí to nějak pochopit dávno vzaly zasvé a Helenka je živoucí důkaz.
Za druhý úspěch jsem považoval, když se loni vrátila výprava GK z Elby a Zdenda se pochlubil, jak na rozbouřeném moři napodruhé zvednul. To mi opravdu došlo, že nám to všem stálo za to. Takže nakonec všem děkuju za účast a těším se zase na podzim, jak na to vlítneme.
A jestli jsem na někoho zapomněl - omlouvám se, ale znáte moji hlavu!
 |
| Tak zase za rok! (zleva: Evička, MArtin, Pavel, Petr, Johanka, Brčko, Zdenda, Markéta a já) |
