Pětičárkové Lipno

Protože jsem přípravu na expedici na Vesterály "Way Up North" nezačal šťastně a namísto pádlování jsem bílil chatu, rozhodl jsem se v pátek k večeru, že je třeba s tím něco udělat. Předpověď slibná nebyla, ale mně bylo v podstatě jedno, v jakém počasí se tam budu trápit.

Ráno počasí nic moc.

Večer jsem se mrknul na mapu, co by tak stálo za řeč a rozhodl se, že pojedu od chaty směrem k začátku Lipna, tedy "proti proudu". Podařilo se mi vstát docela brzo, o což se přeochotně postaral Lukáš. Díky tomu jsem Charona hodil do vody před devátou a vyrazil.

Nahoře je ještě zima.

Počasí ráno opravdu nestálo za nic - ani ryba ani rak. Do Vltavice jsem dorazil rychle a v pohodě. Nikde nebyla ani noha, přesně tak, jak se mi to líbí. Někde u Horní Plané se začalo vyjasňovat a začal nádherný den. Okolní kopce dávaly tušit, že zima sice ještě úplně neskončila, ale břehy jezera už zcela jasně fandily jaru. Hlavou mi běžela novinová zpráva z Ameriky, kde před týdnem "labuť zabila kajakáře". Tedy ona ho tak docela nezabila, ona ho jenom převrátila, ale asi že neuměl eskimovat, už nevyplaval. No a já vjížděl do meandrů kolem vzdutí, které jsou hojnou faunou proslavené. A taky že jo!

Zase jsem si sjel kousek Vltavy

Hned za železničním mostem na mně číhala první vypečená dvojice těchto bílých zabijáků. Tvářil jsem se jakoby nic, já jen projíždím a tak mě nechaly. Ovšem než jsem dojel na konec (totiž začátek) jezera, potkal jsem asi 4 další potenciální mordýře. Můj převlek za náhodného projíždějícího turistu fungoval báječně a tak jsem díky svým mimikrům  proplul až do míst, kde se do Lipna vlévá Vltava.

Tábor pod mostem

Protože je v jezeře relativně míň vody, byla voda v peřejích rychlá a s dřevěným pádlem neprostupná. Takže jsem se otočil, zatajil dech a prohnal se nejvyšší možno rychlostí  kolem o poznání nervóznějších labuťáků. Pod železničním mostem jsem vydechl a utábořil se na oběd. Abych dosahoval vyšší rychlosti, pravidelně si balím jídlo do přední komory - funguje na mně jako otýpka sena na tyčce před uhánějícím oslem. Při obědě jsem Pavle natrhal virtuální květiny a mazal rychle dál.

Pro Pavlu

Síly pomalu docházely, ale počasí bylo lepší a lepší. Vltavici, kde nějaký pošuk tůroval motorák, jsem se vyhnul obloukem a než jsem se nadál, byl jsem na Lojzovkách. Na tachometru jsem měl něco málo přes 45 km -"Chm," řekl jsem si. To dokončím, jako chlap a bez zastávky sypal kousek za Frymburk. Po svačině (zelňák, co prý chutná hezky jihočesky), jsem kousek před chatou mohl konečně vítězně zakřičet: "Jó, dal jsem letošní první pětičárkové IIII Lipno!!"

Vlevo Černá, napravo Vltavice

Konečně Frymburk

Ale že bych byl v nějaké super kondici, to tedy nejsem. Na břeh jsem se drápal po čtyřech a buďte rádi, že jste mě neviděli, když jsem zvedal loď. Chovanec Jedličkova ústavu na útěku! Teď jsem zvědav, jestli do června dokončím plánovaných 200km a jestli budu klukům stačit.

Jó, je to tam!!!

Celá trasa.