neděle 6. května 2012

Hydrovak zdarma

Ano, na všechny nadšené čtenáře blogu čeká v závěru tohoto článku rada, kterak získat úplně nepromokavý hydrovak a skoro zadarmo. Ale nejprve se musíte prokousat zápisky z tohoto víkendu.

Rosničky v televizi slibovaly, že o prvním květnovém víkendu nebude počasí stát za moc a protože v pátek odpoledne bylo krásně, spolu s Pavlou a Lukášem jsme se rozhodli využít, co se dá a na chatu jsme vyrazili záhy po obědě.


V pátek bylo nádherně.

A protože kdo zaváhá nejede, okamžitě po dojezdu jsem vytáhl loď a dojel na otočku k Vltavici. Tam jsem zjistil, že ne každý lodník se chová podle nepsaných zákonů a mravů. Převozník (tedy pokud to BYL převozník) právě úspěšně přistál u břehu, hleděl na svět skrze velké tmavé brýle a jak se tak rozhlížel, utkvěl jeho zrak na mé maličkosti, cákající se hluboko pod jeho úrovní.

Zamával jsem mu (my na vodě se totiž všichni zdravíme, a to nejen přes léto na Vltavě), on na mě ještě chvíli zkoumavě hleděl a pak aniž hnul brvou, otočil se a odkráčel kolem pomocníka, který mu loď přivazoval k pacholeti. Týjo, dva prohřešky proti etiketě za dvě minuty - nejenže nepozdravil, on si ani nezkontroloval, jestli má loď řádně uvázanou! Však jsem mu to druhý den oplatil - použil jsem lodní toaletu přesně na dráze přívozu. Kéž mu šroub rychle zrezne, nevychovanci jednomu!

Lehce zklamán jsem sypal k otočné bójce - první za Vltavickým výběžkem. Tam jsem narazil na dvě plachetnice pod plachtami a jednu, co jela na motor, jak si to hasí směrem na Frymburk. Hodil jsem do sebe tatranku a zahájil přímý souboj. No, přímý... Oni o tom nevěděli, ale i přesto jsem jim slavně ujel.

Start závodu u Vltavice

Na sobotu jsem měl naplánovaný sjezd Otavy, takže pokud jsem chtěl něco odjezdit, musel jsem na vodu brzy. Směrem k Pařezové zátoce jsem tedy vyplul už před osmou hodinou a to do mlhy husté tak, že by se dala krájet.

Mlha se hlásí.

Po cestě jsem dospěl do stavu, který odborná literatura popisuje jako "kajakangst." Je to nemoc, či spíš psychická porucha, která vzniká ve chvíli, kdy se kajakář pohybuje po absolutně klidné hladině. Když totiž kajakář nevidí žádný referenční bod, ztrácí pojem o tom, co je nahoře, co dole, kde je horizont a dostavuje se čiré šílenství.

Nalevo je vidět, ale nad jezerem se to válí. 

Skutečně je popsáno mnoho případů, kdy se Inuité, které tato nemoc postihla, nebyli schopni už nikdy vydat znovu na vodu. O těch, kteří se během ataku choroby utopili, ani nemluvě. Že si není radno si s tím zahrávat jasně svědčí i fotografie, kterou jsem pořídil těsně před tím, než jsem ztratil vědomí.


To strašné slovo - kajakangst!

Dobrá, dělám si z toho trochu legraci, ale ta nemoc fakt existuje! A jízda v mlze taky není nic moc. Naštěstí se ale brzy zvedla a já v klidu dokončil svých 16 kilometrů, sbalil krátkou loď a vyrazil na Otavu, kde jsme měli sraz se Stanďochem, Honzou a Helenkou.

Když se mlha zvedla.

Z Lipna jsem na Čeňkárnu jel přes Kvildu, kde právě vrcholily slavnosti osvobození. Od Borové Lady postupovala ruská vojska, kterým šli od Rejštejna vstříc Američané. Skvělá atmosféra, do které ovšem můj rudý kajak na střeše příliš nezapadal.

Otava moc netekla (85cm?), ale i tak jsme si parádně sjeli a stihli si i popovídat. Kupodivu jsem se ani nevykoupal, což je po středečním debaklu na kanále, který jsem sjel na tři nádechy vedle lodi, místo na ní, docela úspěch. Ale abych na vodě fotografoval, tak to zase ne. Tolik si nevěřím a foťák budu v Norsku opravdu potřebovat.


Není krásnější pohled, než z paluby kajaku.

Abych to moc nenapínal - v neděli jsem se na vodu nedostal, ovšem i tak začínám věřit, že svůj plán 200 km do Vesterál zajedu. A protože vás možná zajímá, jak je to s tím hydrovakem zdarma, tak tady to je. Táta totiž pečlivě skenuje internet a kdekoli narazí na něco zajímavého, hned to zkouší. A tak mi předvedl tento zlepšovák. Sežeňte si mikroténový pytlík a z PET lahve uřízněte hrdlo.

Hydrovak per partes.
Vlevo maminka aranžující jednotlivé součástky.
Jakmile budete mít tyto dvě součástky, naplňte pytlík tím, co chcete uchránit před vodou. Pak prostrčte vršek pytlíku hrdlem láhve, jak to pěkně vidíte na dalším obrázku.

Vak připravený k uzavření.

No a nakonec pěkně rozprostřete igelit kolem závitu a hrdlo zašroubujte víčkem.
A voilá - hydrovak zadarmíko je na světě!

Jednoduše geniální - geniálně jednoduché!
(Děkovné dopisy směřujte mému otci, třeba na adresu: chytry@tata.cz)