Paměťové karty občas vydají svá tajemství až po čase, takže jsem se teprve dnes prohrabal k záběrům, které pořídila Pavla devátého května na českobudějovickém kanoistickém kanále. Ale mohla je klidně pořídit i o týden dřív, protože letošní dvě kanálové jízdy měly průběh naprosto totožný.
Vezmu to nejprve ale trochu zeširoka, abych ospravedlnil reportáž o jízdě na odporných bachratých lodích určených pro divokou vodu na stránkách věnovaných štíhlým mořským kráskám. Totiž (ne)jedna dobrá duše mi svého času napovídala, nabulíkovala, nakukala a bůhvícoještě o tom, že na divoké vodě můžu pěkně potrénovat jízdu na kajaku, kterou na rozbouřeném moři, jako když najdu. Hmmm. To znělo docela dobře.
Jenže ty dobré duše (no ano, byli to Žandula a Honza - hlásit se musí), mi zamlčely, že se u toho taky pěkně pomlátím a napiju vltavské vody. A o tom jak to vypadáv praxi, se s vámi rád podělím, hlavně díky unikátní sérii fotografií nasnímané Pavlou.
 |
| Ježdění začíná vždycky v poklidu. |
 |
| Jezdci se soustředí... |
 |
| ...a výraz děsu se na jejich tvářích objevuje jen zřídka. |
 |
Rodinka nadšeně sleduje svého hrdinu na řece,
když tu následuje přejezd do těžší partie. |
 |
A už koukám na obávané místo.
To je ta vlnka před šikmým vlnolamem vlevo dole. |
|
 |
| Už to sviští, už to jede. |
 |
V tuto chvíli je mi moje blízká budoucnost víc než jasná.
Jdu tam! |
 |
| A taky že jo. |
 |
Marný pokus o zvednutí a pokud by byly další fotky, bylo by vidět, jak:
POTUPNĚ vykrysím
plavu s lodí a pádlem v ruce a zubech až k Laminexu,
standardně se zachytím na levém (tedy blbém) břehu, kde nejsou schody
a hodinku vylévám vodu z lodě a plic.
Zábava za všechny prachy!! |
