 |
Kokpit na masiku.
Pohled pro znalce! |
To je jasné! Potahují lodě na novou sezónu. A tak i my vytáhli před nedávnem dokončenou kostru Lukášovy lodě na denní světlo. Nejprve jsme si kostru naposledy prohlédli, je to fakt pěkné podívání!
Pak velikost kostry naposledy překontroloval budoucí majitel lodě a spokojeně kývnul, jako že: "
Ano chlapci. Můžete pokračovat. Potáhněte mi to!"
 |
| Tester a budoucí majitel v jednom. |
Z iglů jsme tedy briskně vytáhli vysušené tulení kůže a začali je rozměřovat. I tuto operaci ovládl Lukáš, který dokázal být současně na obou koncích rozbaleného plátna. Jak to dělá, netuším.
 |
| Lukáš hlídá, abychom ho neošidili |
Nato jsme loď otočili dnem vzhůru, na koncích plátna ušili takové malé kapsičky a plátno jsme na kostru navlékli. A už se napíná! Teď je pěkně předepjaté ve směru podélném. Ale to není zdaleka všechno.
 |
| Podélně předepjaté plátno |
Musíme ho ještě napnout příčně. I na to mají eskimáci fígl. Dospodu pod palubu se našijí očka, a těmi se protáhne špagát stylem "cik-cak". No a když ho umíte šikovně napnout (což my tedy umíme!), máte za chvilku dno lodě jako buben!
 |
| Sviť měsíčku sviť, ať mi šije nit! |
A to nám pro dnešek stačilo. Za hoďku a půl jsme měli vypité jedno pivo, jednu šťávu a napnuté dno lodě. Příště začneme palubu zavírat a nakonec přišijeme kokpit. To bychom mohli do léta fakt stihnout!
 |
| Dneska je hotovo. |
