Je to tady - dne 24. 10. 2015 jsem dorazil poslední úsek Vltavy od vzdutí Lipna po soutok s Labem, který jsem ještě neměl projetý s pádlem v ruce. Ale popořadě.
 |
| Podzim na vodě |
Ondra Nikl pořádá na podzim seakayakářský filmový festival, což je velmi vznešený název pro posezóní setkání kajakářů, spojené jednak s lehkým pádlováním a hlavně těžkým promítáním fotek a filmů z cest, které se toho roku urodily.
 |
| Lukáš zatím trénující "nasucho" |
A tak jsme spolu s Lukášem v sobotu ráno sbalili svých "seděm slivák" (neboli pět švestek) a vyrazili jsme ku Praze. Už jízda Lukáše nadchla. Zastávka na pumpě, spojená s konzumací kakala a čokolády, to je pro něj ideální náplň dne.
V Braníku, kde se akce konala, jsme si v překrásném podzimním dni postupně popovídali se spoustou kamarádů a pak nám Ondra ukázal svoje nové lodě (singl i debl). Nejsou to bůhvíjaké krásky, ale mají dvě velké výhody - jsou řekl bych až odporně levné a navíc jsou bezvadně lehké. Debl hodím na střechu auta jedna dvě, a tak teď mám o čem přemýšlet!
 |
| "Niklovka" - levný kajak pro začátečníky |
Pak přijel na kánoi Chobotnice, tedy kluk, který staví dřevěné lodě a hned musel Lukáš na vodu. Nejprve s Chobotnicí, pak se mnou. Na kánoi je pro děti štokrle (podle majitele je tato loď C 1,5) a tak jízda byla pro Lukáše náramná.
 |
| Lukáš a Chobotnice |
 |
| V kopci srub, na vodě cedrová kánoe - řekli byste, že tohle je foceno v Praze? |
 |
| Cedrofka |
Po teplém obědě jsme konečně vysomrovali kajaky (kánoe je pěkná, ale kajak je kajak) a spolu s Dušanem vyrazili směrem po proudu, k Císařské Louce. A právě tohle byl poslední vltavský úsek, na kterém jsem ještě nepádloval. Lukáše nejvíc zaujala loď říční policie. Neustále teď řeší, kdo a kdy musí do vězení, proto ho myšlenka vězení pod vodou dost zajímala. Ale odpoledne bylo krásně, voda kolébala a v tu chvíli náš malý eskimák usnul.
 |
| Jedem táto, jedem. |
 |
| Tahle loď prostě sluší všem! |
 |
| Pirátská úprava |
 |
| Niklovka v deblu - to se mi líbí! |
Proto následoval návrat. Pochopitelně byla Lukášovi zima a něco takového, jako je uklízení lodí, ho absolutně netankovalo, proto chytil za ruku úplně cizího strejdu (v životě jsem ho neviděl) a řekl mu, že ho musí odvézt do hostince, kde se promítají obrázky. Strejda řekl: "Tak jo!" a já jen tiše zadoufal, že patří k vodákům.
Po půlhodině jsem Lukyho našel ve třetí řadě, jak s naprostým soustředěním poslouchá Ondrovo vyprávění o Špicberkách. Vydržel ještě chvilku, pak mi řekl, že budeme muset obstarat pušku na lední medvědy a noční Prahou jsme vyrazili domů.
 |
| Dobrou noc! |
Cestu si užil ještě víc, obložil jsem ho v autě spacákem a vydržel si povídat až domů! Bylo to bezvadné a už se oba těšíme, až zas někam vyrazíme!
