Kachní zprávy: V roce 2015 naposledy

Bohužel, vzhledem k technickým potížím, mi z letošních článků vypadla dvojice námořních dobrodružství - letní Helgeland a těsně předvánoční Vodice. Ale to už v roce 2015 asi nestihnu napravit. Ale nedá mi to, abych rok neuzavřel akcí zřejmě úplně poslední a rozhodně jednou z těch nejkrásnějších.

Všechno nejlepší do Nového roku!

Lukáš si totiž v polovině podzimu moc přál červenou loď, na které bychom mohli jezdit spolu. Této definici žlutý plastový debl, laskavě zapůjčený na neurčito od Petra Pokorného - MOC DĚKUJEME - nevyhovoval ani v jednom bodě. Barva byla mimo a hlavně ho téměř nedokážu sám naložit na auto, čímž se nám společné výpravy dost komplikují.

Naštěstí jsme objevili ultralight, který je dokonce dodáván ve správné barvě a tak jsme ho 27. prosince jeli pokřtít. Františka jsme na tuto akci uložili k babičce a v omezené sestavě vyrazili na Lipno. Plavbu jsme si naplánovali od plážičky v Černé, kde proběhl i slavnostní ceremoniál, křtění nového kajaku.

Tuto slavnost provedl hrdý kapitán Lukáš. Nějak mu ovšem nešlo pod nos ono "a šťastný vítr..", tak to nakonec odříkal takto:

Křtím tě jménem Mořská hvězdička

Přeju ti alespoň stopu vody pod kýlem

A ať se vždycky vrátíš celá!

Což je myslím poměrně slušná improvizace, na dané téma.

Pak následovalo křtění vaječňákem (nic jiného jsme po cestě na Lipno nesehnali) a v překrásném počasí jsme naskákali do lodí a vyrazili. "Náhle" se nám před přídí objevil tajemný ostrov, i kapitán neváhal ani chvilku, ukázal svou ohromnou paží směrem k jeho pobřeží a kázal nám zde přistáti.

Kmotr a kapitán v jednom.

Nebojte se, Lukáš si jenom líznul. A nechutnalo mu.

Tak pojeďte, chlapi.

Zimní akcička, jako vystřižená ze žurnálu.

Hele ostrov. Tam musíme jet!

Vylodili jsme se tedy na Tajvanu, zásobovací desátník se ihned dal do přípravy oběda - opečené buřty a kapitán s kormidelníkem zatím propátrali ostrov. Nenašli jsme sice žádné domorodce a ke kapitánovi zklamání ani dinosaury (ty teď Lukáš má ze všeho nejradši), zato jsme zahlédli ledňáčka. Po výtečném obědě se kapitán věnoval průzkumům a my s Pavlou jsme si polehávali na slunci a hřáli si kosti.

Tady je to teď naše.

Máma uvaří, já to tu zatím...

... všechno prozkoumám.

Tohle je ráj. Pro děti...

... i pro dospělé.

Je to takové naše malé...

...české Švédsko.

Zpátky jsme pluli směrem proti větru na Radslav. Ani studený vítr, ani spršky vody z vln ovšem nezabránili našemu kapitánovi, aby si nedal šlofíka. Vydržel spát až k místu přistání a plavbu shrnul slovy: "To byla bomba!"