pondělí 17. dubna 2017

Zrovna jsem dočetl

Jaro - ideální čas na úklidy a inventarizace! Nějaký čas už si píšu, co jsem dočetl. Listování deníkem je sice fajn, ale občas je přehlednější vyhledávat informace na počítači (pokud pominu bláhovou možnost, že bych taky něco vylovil z hlubin své paměti). Tak jsem se rozhodl vést si tyhle údaje i zde.

046. Ladislav Hejdánek, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, Oikoymenh, Praha, 1997
No, kdybych v tomhle pochopil alespoň pětinu, tak bych to bral jako velký úspěch. Ale pokud jde o filosofii a její dějiny, jediné moje soustavné vzdělání byl, bohužel, Sofiin svět a pak už jen podobné nárazové ponory. Škoda, to už nedoženu. I tak knížka stojí za to trápení se čtením.

Technicky orientovaní odborníci mají tendenci podceňovat a dokonce vůbec neuznávat tzv. základní otázky: řadu věcí vědí, právem si o sobě myslí, že jsou dobrými odborníky, zcela neprávem se však domnívají, že typ odbornosti (totiž technická odbornost), kterou mají a s kterou jsou důvěrně blízcí, stačí na všechny oblasti lidského individuálního a společenského života, že prostě všechny životní problémy lze řešit jako technický problém. Tady je omyl zakotven dost vysoko (a je proto tím nebezpečnější).




045. Vratislav Brabenec, Richard Pecha: Nevyžádaný příspěvek, Vršovice, Praha, 2016

Zase po čase komix, škoda že tak krátký. Hlubokosáhlé (a často jistě úmorně dlouhé) pivní úvahy převedené do několika políček, téměř vždy s vybroušenou pointou. Těch vrcholů je tam na mě asi moc - v knížce to vypadá, že nad každým vypitým půllitrem se vznáší prozření.

"Pokaždý když svištim kilo dvacet tak mě napadne jaký by to bylo kdybych najednou vystoupil."
"Vole! Blbej ses narodil a blbej taky umřeš."




044. Ken Kesey: Zápisky z lochu; Nechte ty k****y běžet, Argo, Praha , 2006

Mám teď takové undergroundově-vězeňské období a do toho Kesey zapadá naprosto přesně. A navíc je to deník, co chtít víc? Snad jen, já vím, že je to šťourání, ale prostě ta knížka není vypravena dobře. Potíž je ve formátu, který byl ořezán z původních 46x59 cm na 16x23 cm. A to si člověk neuvěřitelné ilustrace moc neprohlédne... Spíš nahlédne. Jinak ovšem hukot podobný nezapomenutelnému prvnímu čtení Přeletu, který jsem jedním dechem ksdysi přečetl přes noc a dodnes si ten zážitek pamatuju.

Všechny knížky maj na stránkách VYŘAZENO. Nacházím napínavou knížku z druhý světový války, která je o to napínavější, že si v ní nějakej chlápek přede mnou podtrhal určitý slova a vytvořil si tak vlastní příběh: vrazil... ... nabiják... mezi... nohy... 



043. Roman Allen: Legenda o svatém Pafnuciu tiskaři, Jaroslav Picka, Praha, 1931, 36/47 

Naivní středověká legenda, či její útržek, nebo napodobenina. To je vlastně jedno. Zbožné pojednání o mnichu, který tiskl krásné knihy a měl víry a lásky na rozdávání. Četl jsem to hlavně proto, že knížku vyzdobil Jaroslav Váchal (bratranec Josefa), známý tuším také tím, že se Josefovi naschvál podepisoval pod svá díla J. Váchal.

Ale bratr Pafnucius nijak nepozbyl své mírnosti a snášel všecko bez výčitek, jako zkoušku jíž ho Bůh podrobil., a choval se k svému učedníku tím laskavěji, čím hloupěji si počínal.




042. Egon Bondy: Invalidní sourozenci, Akropolis, Praha, 2012
Na mě trochu moc didaktické vysvětlování autorových myšlenek, které jakoby nechtěl sepsat do suchopárné úvahy a tak je obalil příběhem o potopě světa, která byla a vlastně nebyla. Celé ještě okořeněno disidentským prostředím a úniky na Ostrov, o kterém vlastně není jasno, zda je ostrov, či něco úplně jiného. Bojím se ale, že tím, kdo tady selhává, není autor, ale spíš moje neschopnost a nedostatečnost.

Protože kde je svoboda, je i zodpovědnost - a samozřejmě i riziko. Tahle nerozlučná trojjedinost je lidem moc. Svobodu jako svévoli by ještě přijali (ale pokud možno, každý jen sám pro sebe, a ne pro ostatní), ale zodpovědnost -! A riziko --!




041. Renata Kalenská: Evangelium podle Brabence, Torst, Praha 2010
Asi tak desettisíkrát upřímnější vzpomínky, než páně Magorovy. Koncentrát smutku a opuštěnosti. Kéž by to celé neničily osobní autorčiny připomínky (plakali jsme oba nad Vráťovým dítětem, které se narodilo mrtvé. Byla to holčička, jako ta moje... Brrr.)
Složité odchody i návraty, velmi roztěkaný děj, ale to ke vzpomínkám patří.

Franta Lehovec, to byl místní tulák. Skutečně nikdy nepracoval. Celý život cestoval a pak se vrátil do Horních Počernic. V padesátých letech chodil po ulicích, sbíral vajgly a neměl na sirky. Zato měl ale velkou lupu... Nikdy nezapomenu na jeho stoický klid, kdy stojí, všichni ti čuráci český běžej do práce, a on chytá paprsky, aby si zapálil fajfku.



040. Thomas Moore: Temné noci duše; Průvodce na cestě těžkými životními zkouškami, Portál, Praha, 2009
V podstatě jde o kápézetku - krabičku knížku poslední záchrany. Jako každá skutečná kápézetka obsahuje (podle úhlu pohledu) spoustu skutečných a užitečných věcí, či kopici nepotřebného haraburdí a pokud ji u sebe máte v pravý čas, může vám zjednodušit situaci, či zachránit život a spasit duši.
Moje potíž s touhle kápézetkou je naprosto typická - v době, kdy ji člověk potřebuje, ji nemá a tak jsem ji začal číst v době, kdy ji už moc nepotřebuju. Ale i tak mě některé kapitoly hodně zaujaly a nechám ji v knihovně na pohotovostní pozici. Co kdyby?!
V naší době se člověku nezdá, že nejlepší cestou z deprese je vzdělávat se v klasické literatuře a filozofii, Masová zábava vytlačuje radost z hlubokého myšlení. Ale pokud prožíváte problémy, které mají co dělat s tím, že nežijete efektivně, měli byste o tom vážně přemýšlet. Vzdělání srdce a mysli může být tou nejlepší cestou, jak projít temnou nocí a stát se šťastnějším a bohatším člověkem.




039. Kája Saudek: Major Zeman a jeho 6 případů, Datel, Brno, 1999

Prvních pět případů - klasika (Hon na lišku, Loď do Hamburku, Křížová cesta, Konec velké šance a nedokončené Blé linky), na závěr Poslední příběh majora Zemana je trochu "jiný", ze sklonku té skvělé doby, za kterou Honza tak udatně bojoval. Nakladatel v úvodu konstatuje, že nápad na vydání této knihy vznikl ještě v době, kdy nikdo netušil, že se televizní seriál vrátí na naše obrazovky. Po zhruba dvaceti letech je tam zas jako doma :-(. Komiks je výborný, poslední díl správně ponurý.

"Otevřte bránu! To je přece MOJE fabrika!"
"BYLA, pane inženýre." 


038. Jan Baleka: Pekelník Josef Váchal, vydal Ing. Jiří Oliva, Chlumec nad Cidlinou, 1970 (výt. 94/100)

Váchala není nikdy dost. Poměrně přesná a čtivá studie o Josefu Váchalovi. Úvahy o tom, že Boha-Otce Váchal přeneseně odmítl poté, kdy odmítl vlastního otce, neboť ho "postihlo nemanželské zrození". Osvětlení toho, proč estetika neměla u JV přednost před živelností a fantazií. K tomu nádherné přetisky dřevořezů. Výborná věc.

Navrací se k rukodělnosti na protest proti industrializaci, standardizaci a unifikaci a prohlubuje svůj romantický spor se strojem, technikou a civilizací, za jejíž neblahé důsledky morální a estetické činil zodpovědna měšťáka.



037. Gustave Flaubert: Mladého Flauerta zápisky z cest, S. K. Neumann, Bilovice, 1912

"Bibliofilské prdítko", do kterých Váchal tak rád ryl a nadával, v tomto případě ovšem jím vyzdobené. Paní Bovaryovou jsem nečetl a obávám se, že nikdy asi ani nebudu. Tyto zápisky líčí vesměs autorovy zážitky z návštěv různých budoirů a serailů. V kombinaci s otřesným překladem lze knihu dočíst jen díky jejímu malému rozsahu.


pocit jejího náhrdelníku mezi mými zuby




036. William Blake: První z mých andělů - Dopisy, Malvern, 2014

Dost těžké čtení - Blakeův život moc neznám, jisto však je, že úplně "normální" nebyl. Od pravopisu až po stylistiku je evidentní, že byl s Anděli i Temnotou hodně ve spojení. Nebo je aslepoň dobře viděl.


Avšak nedostatek peněz & bídu nelze nikdy vydávat za příčinu zlodějova zlodějství... Neboť penězmi je posedlý Lakomec, ne Zloděj.
Posílám Vám ještě jeho vzkaz určený pro mně, neboť podle něho poznáte, jak dobrým a vynikajícím Mužem je.





035. Jáchym Topolol: Citlivý člověk, Torst, 2017

První půlka mě neskutečně otravovala - rozkvetlá souvětí, ukazující, jak bravurně Topol ovládá češtinu, ale nic dalšího. V druhé části se to trochu rozjelo a začalo mě to vtahovat do děje. "Sestra" to holt není (a nemůže být). Založeno pro opakované čtení.

"Rachejtle se rozprskávají nad pyšelskou oblohou v sírově žlutých a kobaltových gejzírech, prozařují koruny stromů, plošky kovu, řetězy, kliky na dveřích štípou na světelné jiskry, vymetají okapy světelkujícími chomáčky." No, to je z té první části.

"Hele, Šupi, já vím, že to svý náboženství netutláš. Ale já bydlím v lese, už stojím za hovno, ale na Boha mám zase svůj názor.
Vono je mu to ale fuk, Napi. Von s tim tak ňák počítá."

"Kam dete, optá se jich uhrančivý zjev, spíš imaginární událost, než lidská bytost.




034.   Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939-1945, Slovart 2017
Dlouho očekávaná kniha, moc jsem se těšil, ale nakladatele by měli za takto odvedenou "práci" postavit před válečný soud. Kniha je dle záložky "bohatě ilustrovaná fotografiemi deníkových listů", které obsahují výstřižky z novin. Tyto tvoří zjevně důležitou část textu, ale o tom se český (rozuměj švédsky nerozumějící) čtenář může jen dohadovat, protože všechny tyto texty zůstaly jen v originále. Kdyby to jen šlo, knihu bych jim vrátil, v lepším případě omlátil o hlavu. Akorát holt nemám sílu, kterou disponovala Pipi Dlouhá Punčocha.

Jinak je to čtení výborné a pohled na II. sv. v. ze Švédska je pro mě novinkou. Překvapuje, jak se měli i během války dobře (nevím, zda pouze rodina Lindgrenova, či celé - neutrální - Švédsko). Jasnozřivost, se kterou odhaluje nebezpečí přicházející z východu je udivující, stejně jako důkladnost a přesnost, se kterou Astrid po celých těch dlouhých šest let, dokázala sledovat vývoj válčení po celém světě.

"Na západní frontě se možná právě teď vraždí mnoho vojáků -- dvě hodiny před příměřím. LIDSKÁ HLOUPOST JE KOLOSÁLNÍ."


033.  Bianca Bellová: Jezero, Host 2016

Cena Magnesia Litera - kniha roku 2016


Připomíná mi to napůl shnilou voklovanou rybu ležící v bahně na kraji vypuštěného rybníka. Nevím, jak porotci slavné literární ceny, ale já racek nejsem. Čili za mě - nebrat! Rozsahem spíše dlouhá povídka, k citaci vůbec nic.





032. Váchal-Hodek: Až do hrobu tmavýho. Vzájemná korespondence z let 1912-1969, Trigon 2017

První polovina strhující. Druhá půle (od II. sv. války) těžké čtení, místy téměř nečitelné. Váchalovy nekonečné výlevy o dějích, o kterých nemám ani tušení.
Trigon opět dostál mému tvrzení, že je to nakladatel s nejhorší (vskutku nízkou) kvalitou váchalovských knih. Na hrůznou Dokonalou magii budoucnosti to sice nemá, ale krok je držemn statečně. Vazba k ničemu, obálka v prapodivné růžové atd.

Z druhé půlky Váchal Hodkovi: "Já tobě přeji... abys beze strachu, bez úzkosti z Neznáma, nenadále, náhle a bezbolestně, rychle, klidně a lehounce umřel, to jest přehoupl se šťastně tam na druhý břeh."



Seznam
046. Hejdánek: Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti - 18. 6. 2017
045. Brabenec/Pecha: Nevyžádaný příspěvek - 6. 6. 2017
044. Kesey: Zápisky z lochu - 5. 6. 2017
043. Allen: Legenda o svatém Pafnuciu tiskaři - 1. 6. 2017
042. Bondy: Invalidní sourozenci - 1. 6. 2017
041. Kalenská: Evangelium podle Brabence - 27. 5. 2017
040. Moore: Temné noci duše - 23. 5. 2017
039. Saudek: Major Zeman a jeho 6. případů
038. Baleka: Pekelník Josef Váchal - 8. 5. 2017
037. Flaubert: Mladého Flauberta zápisky z cest - 7. 5. 2017
036. Blake: První z mých andělů - Dopisy - 7. 5. 2017
035. Topol: Citlivý člověk - 25. 4. 2017
034. Lindgrenová: Válečné deníky 1939-1945 - 20. 4. 2017
033. Bellová: Jezero - 17. 4. 2017
032. Váchal-Hodek: Až do hrobu tmavýho - 16. 4. 2017
031. Deml: Haluciňák - 3. 4. 2017
030. Svoboda: Autostopem kolem světa I. - 15. 3. 2017
029. Vodňanský-Skoumal: Králíci pokusný (samizdat) - 26. 2. 2017
028. Cihlář-Richterová: Kambodža v detailech - 25. 2. 2017
027. Costner-Baird: Cech objevitelů - 1. 3. 2017
026. Bondy: Máša a Bětka - 3. 2. 2017
025. Kaufmann: Záznamy - 22. 1. 2017
024. Němec: Dopisy z Ruzyně a nové šance svobody - 22. 1. 2017
023. Vladislav: Sny a malé básně v próze - 15. 1. 2017
022. London: Tulák po hvězdách (audio) - 18. 1. 2017
021. Bondy: Pravdivé příšerné historky pro Lopatkovic holky (samizdat) - 13. 1. 2017
020. Havel: Zápisky obviněného (vzdal, nedokázal přelouskat rukopis)
019. Mellvile: Bílá velryba - 7. 1. 2017
018. Kroutvor: Fernety - 7. 1. 2017
****************************************************************
017. různí autoři: Lesní lišky (finské podivné povídky) - 15. 12. 2016
016. Kerouac: Na cestě (audio) - 3. 12. 2016
015. Linhartová: Meziprůzkum nejblíž uplynulého (vzdal jsem 10. 12. 2016)
014: Grin: Nachové plachty - 2. 12. 2016
013. Jirous: Magorova summa III. - 27. 11. 2016
012. Ságl: Tanec na dvojitém ledě - 21. 11. 2016
011. Jirous: Magorova summa II. - 20. 11. 2016
010. Zajíček: Pohádka se špatným koncem - 18. 11. 2016
009. Jirous: Magorova summa I. - 17. 11. 2016
008. Dyk: Zmoudření Dona Quichota (audio) - 9. 11. 2016
007. Jirous: Magorův zápisník - 14. 11. 2016
006. Simon: Losí hovno - 4. 11. 2016
005. Hejdánek: Listy příteli (2 svazky, samizdat)
004. Pérez-Reverte: Dumasův klub
003. Lindsay Faye: Bohové Gothamu (audio)
002. Nesbo: Netopýr (audio)
001. Jirous-Jirousová: Ahoj můj miláčku

sobota 8. dubna 2017

Na cestu

Zhruba před týdnem jsme se vypravili na dalekou cestu - až do Říma. František sice zůstal doma, ale Lukáš - protože jsme letěli a on strašně chtěl letět - byl s námi. Na cestu jsem si do staré černé kůže vyrobil notýsek. Papíry byly ruční z Losin a vevázal jsem si do něj dokonce i ultrakrátkého průvodce po nejdůležitějších památkách.

Celou cestu - o které jsem podal zprávu jindy a jinde, jsme poctivě sbírali vzpomínky, důležité dokumenty (letenky, vstupenky, mapy atd.) a zástupce římské flóry (listy a květy). Sbírali jsme tak důkladně, že se nakonec tyhle pamětihodnosti do notýsku nevešly. 

Ovšem - my nejsme žádný amatéři a taková drobná nesnáz nás nemůže rozhodit! Slepil jsem na to všechno krásnou krabičku, do které jsme celou naší vzpomínku krásně uložili. Jako potah jsem navíc použil kopii naší popsané mapy města, takže v nouzi lze podle tohoto uměleckého výtvoru i projít celý Řím. 

(PS: poznámka pro tetu Martu: notýsek pasuje na výšku přímo vzorově, neboj!)

Krabička naležato - poznámka o nebezpečí se týká dvou nejhnusnějších parků, které jsem v životě viděl.
Uklízet odpadky italové vážně neumí.

Titulek notýsku namaloval Lukáš.

Tady je vidět část vevázaného průvodce, odborně stařeného ve směsi čaje a kafe.