sobota 6. května 2017

Měsíc a volavka

Po tak poetickém názvu jistě čekáte stejně poetický článek, ale ouha! Tahle výprava byla vše možné, ale zrovna poetiky moc nepobrala. Oč šlo? Do Budějc dorazila rodina Stanďochů a tak se k nim připojila část Grónkého klubu vybavená malými dětmi a šlo se na vodu. Pro některé (náš Lukáš) to byla v podstatě kajaková premiéra, pro některé (Míša a některé další děti) to bylo napoprvé do komory a pro všechny to byla naprostá paráda!

Sraz byl určen na 10:00 na Kanále, ale protože Praha má vlastní časové pásmo, sešli jsme se zhruba o hodinu a čtvrt později. Nevadí! Pilňáčci, jako například já, si alespoň ráno stihli síknout zahrádku. Protože komorník v Českém Vrbném trpí na polední pauzy, zašli jsme si na oběd do stánku (první letošní smažák) a pak v klidném tempu pobalili lodě a vyrazili.

Tak co táto? Půjde mi to?

Asi jo!

A co je to ta "komora"?

Žóva, kde se tu vzala ta zeď?

Míša poprvé!

Ta pacholata Lukyho fascinovala. Původně bylo vidět jedno, nakonec myslím šest pod sebou.


Napětí by se dalo krájet! Bude to Lukáše bavit? Zvládne to? Nevyleká komora Míšu natolik, že do kajaku už nevleze? Tisíce podobných otázek nám vířily hlavou, ale úplně zbytečně! Vše se odehrálo v klidu a na Hlubokou jsme těch 4,5 km zvládli zhruba za hodinku.

Slunce tou dobou už pálilo a tak následovaly nanuky a piva ve stánku. Dospělí plkali nad sklenkami alkoholu, děti (zejména Lukáš) si nechávaly stéct na trička nanuky (až to Pavla uvidí, tak jí mejkne) a sobotní odpoledne se zvolna překulovalo do večera. 

A jedem.

Po proudu to jelo samo.


Ideální chvíle vyrazit. Ovšem - to bychom museli být komplet. A tak se noříme do davu a snažíme se odlovit naše malé kajakáře. Daří se až po chvíli. Pak jako správní sportovci vybalíme na naše děti pořádný ostrý sekajakářský trénink - voláme posilu. A za chvíli se vynoří ultrasilné motoráky, které vytváří vlnobití jako hrom. Děti poletují na vlnách nahoru a dolů, chechtají se a volají: "Ještě, ještě!"  Ano, kajaky Tsunami od Wildernesu nemají konkurenci, to jsou ta nejhodnější plavidla, jaká kdy svět viděl.

Hraní na hřišti a relativně silný proud na řece s námi ale udělali své. Jako první zapřahám Lukyho, po chvíli se za něj pověsí i Janík. Ten ovšem se chvílemi odpojuje a pádluje vlastními silami. Zanedlouho táhne i Stanďoch i Žandula. Ještě že to jsou zpět zas jen ty čtyři kiláky.

Trénink na vlnách začíná.

Baví to všechny.

Kačka

Péťa

Obě holky spolu.
Sluší jim to, že jo?

Tady pro změnu kluci - Lukáš a Janík

Proti proudu už hoch pádlovat odmítal.

Žadnula jakoby říkala: "Netahej ho, začneš z Lukášem a nakonec budu já tahat Janíka."
A měla pravdu.

Péťa myslím vydržela bojovat nejdál.

Stanďoch se měl náramně.

Celý den byl spokojený.

Přistáváme okolo 18:00, balíme a jedeme do klubovny GK, kde do noci grilujeme klobásy a u ohně probíráme ten parádní den! Byla to kajakářská ňamka! 


Tady je to - volavka a Měsíc